Sunday, 27 December 2015

Sri Lanka: Adam's Peak

V noci z neděle na pondělí jsme si naplánovali výšlap na posvátnou Adamovu horu. Cesta nahoru je dlouhá asi 7 km a musíte zdolat přes 5000 schodů. Většina lidí se tam vydává na východ slunce, který je odtamtud nejkrásnější, takže jsme vstávali ve 2:30 a ve 3:00 už jsme se byli na cestě. Taková pěkná ranní procházka. :-))


Na vrcholek jsme se vyškrábali asi za 3h, takže jsme počkali jenom chvilku a po 6h se už začalo rozednívat. Ten pohled za tu cestu vážně stál.





Na samotném vrcholku je i takový menší chrám a místní věří, že tam zanechal svoji stopu sám Buddha. My jsme ji tam teda nikde neviděli :-) Ale za to jsme si zazvonili na několik zvonků, vychutnávali si východ slunce a podívali se na stín Adamovy hory. Je zvláštní, že vypadá jako pravidelný trojúhleník, jako kdybyste stáli na samotné pyramidě. 





Atmosféra nahoře je opravdu úžásná. Měli jsme štěstí, že nám vyšlo nádherné počasí a taky tam nebylo moc lidí, asi tak 50 turistů. To byl i náš záměr, o víkendech a hlavně teď od póji (tak nazývají srílančané úplněk a ten prosincový zahajuje velké slavnosti po celé zemi) se na vrcholek vydávají i místní lidé a tak se člověk nemusí na vrcholek ani dostat a zůstanete někde pod vrcholkem ve frontě. 



Pak už nás čekala jenom cesta zpátky a to bylo teda vážně něco. Představte si sejít všechny ty schody, co jste v noci vyšli nahoru. Už po pár stovkách schodů se nám podlamovali únavou nohy, takže to byl vážně očistec. Jinak byla ale cesta dolů moc hezká, najednou vidíte, kudy jste vlastně v noci šli a okolní příroda je nádherná. Náš obdiv měli i místní, co chodili proti nám nahoru s obrovskými pytli plných věcí na hlavě. Po cestě byli totiž různé obchůdky s občerstvením (dokonce i pod samým vrcholkem) a taky se na spoustě místech opravovali schody.




Nakonec jsme tu cestu dolů zvládli asi za 2 a půl hodiny a byli jsme šťastní. Už cestou nahoru jsem dostala od místního buddhisty požehnání do života a náramek pro štěstí. Hned po pár schodech jsem zakopla a po cestě zpátky po zastávce u něj znovu, tak snad to byla jediná zakopnutí, co mě v životě čekala. :-))

Až když jsme sešli dolů, zjistili jsme jak vysoko a daleko jsme vůbec vyšli. Opravdu nádherný a nezapomenutelný zážitek. A nejen na pár následujících dní kvůli bolavým nohám, ale na celý život. Pokud někdy na Srí Lanku pojedete, určitě si to nenechte ujít. 

4 comments :

  1. wow! věřím, že cesta na vrchol nebyla jednoduchá, ale ten východ a panoramata člověku pak úplně vyrazí dech a ta dřina za to stojí. nádhera a co teprve tam být a vidět to na vlastní oči, úžasný...

    ReplyDelete
    Replies
    1. přesně, jak říkáš :-) hned bych se tam vrátila :-)

      Delete
  2. cesta brzo ráno stála za to, krásný východ slunce a ta příroda kolem. jaká tam byla teplota? podle čepice soudím, že moc teplo nebylo.
    rychle vám dovča utekla, tak snad zase někam vyjedete.
    ještě jsem chtěla napsat, že se svým přítelem vypadáte jak sourozenci.

    ReplyDelete
    Replies
    1. no než začalo svítat a než vyšlo sluníčko úplně na oblohu, tak tam byla docela zima, hodně foukalo, takže jsme s sebou měli teplé oblečení, ale nevím, kolik to bylo stupňů, řekla bych, že tak kolem 10..ale když jsme šli dolu, zase jsme to všechno sundavali a dole už nám bylo zase pěkné vedro :-)
      jj, 3 týdny a jsou pryč jako voda :-(
      haha, no říká se, když už jsou spolu lidi spoustu let, začnou se sobě podobat :-))

      Delete